Málokteré hráčky vytrvají jako Magdalena Kotíková nebo Zuzana Macurová držet se na top úrovni do 30 let. Většina jich to balí dřív. Podstatně dřív. Třeba i v 17. Proč u florbalu nezůstanou? Na to hledají odpověď asistentka trenéra reprezentace juniorek a šéfka střídačky žen Liberce Lenka Bartošová (která ve špičce do třicítky vydržela) a kondiční trenér národního týmu juniorek a mužů Sokola Pardubice Ondřej Bulis.

Řítila se vpřed závratnou rychlostí. Jako své vrstevnice chtěla obránkyně juniorské reprezentace Gabriela Tožičková všechno co nejdřív, pokud možno hned. Hrát v extralize s dospělými, mít úspěchy… Jenže takové typy často končí v 17, v 19 letech úplně odrovnané. Kristýna Bachmaierová bohužel není posledním případem. Tožičkové osud nastavil do cesty překážku, na níž zakopla – a je za to moc ráda.

V klubu jsou z toho nešťastní, její maminka ji plně chápe. Fanoušci ji vidí třeba od zítřka ve švédské superlize, odborníci ji zvolili do All star týmu mistrovství světa juniorek. A trenérky reprezentace žen se (i) na ni jely podívat osobně do Nitry, počítaly, že ji v budoucnu vyzkouší. Jenže mimořádně talentovaná obránkyně Kristýna Bachmaierová je zklamala. Nikoliv hrou, to právě naopak, ale svým rozhodnutím: v 17 letech si chce od florbalu odpočinout.

Vynesly florbal až na nejvyšší místo v Česku, ale na Slovensku na vrchol nedosáhly. Na mistrovství světa juniorek zůstaly Češky dokonce bez medaile, třebaže jim někteří optimisté prorokovali zlato. Jenže české juniorky jej s sebou už do Nitry přivezly – a velkoryse se s ním (podle svého zvyku) podělily s ostatními. Možná jsou to 19leté „žabky“, ale právě ony dokázaly utvořit tým, který by měl vstoupit do učebních osnov.

Čtvrté místo na MS juniorek českého týmu je i vinou slabé konfrontace se špičkou a mizivou šancí obohatit program reprezentace o víc akcí. Tvrdí to kouč reprezentace do 19 let Miroslav Janovský, jenž extraligu nevnímá jako soutěž, která by hráčky připravila na těžké zápasy proti Finkám, či Švédkám.