Celek Tvrdošína, dnes už dvojnásobného vítěze Hummel Open Game 2012, to není jen českému publiku dobře známá Denisa Ferenčíková, kmenová hráčka Vítkovic, skvělí fandové, užívající si v Brně každou sekundu, ale v celku z Oravy můžeme nalézt další zajímavá jména. Mezi jinými také účastnici MS žen 2009 Veroniku Turčákovou. I když, jak sama Turčáková přiznává, bez Ferenčíkové by Tvrdošín ani zdaleka nebyl tak silný.

Veroniko, co podle tebe rozhodlo finálové utkání Hummel Open Game s Jihlavou?
„Ve finále jsme vsadily na zabezpečenou obranu a poctivě bránily. Poté se nám naštěstí podařilo vstřelit branku a zase to bylo o bránění. Takže poctivá obrana, a také nám něco málo řekla k Jihlavě Denisa Ferenčíková.“

Nicméně do utkání jste předvedly poměrně vlažný nástup, poté jste ale dominovaly. Čím to?
„Myslím si, že jsme se potřebovaly rozběhat, či spíše rozpohybovat, přeci jen v tom vedru nebylo jednoduché hrát na dvě formace, člověk si musel zvyknout.“

Patříte ke stálým účastníkům turnaje. Co vás na něm přitahuje?
„Je dobře organizován a navíc se nám tady hned napoprvé zadařilo, a tak se nám v Brně zalíbilo.“ (usmívá se)

Turnaj jste vyhrály už podruhé. Bylo to těžší než předloni?
„Řekla bych, že obě výhry byly těžké. Letos nás přijelo dost málo, navíc bylo obrovské vedro, takže nám docházely síly a postupem času už nebylo hrát naplno tak jednoduché jako ze startu turnaje.“

Nakousla jsi téma vedro. Přizpůsobovaly jste mu svůj program?
„Je třeba říct, že vedro bylo pro všechny stejné, takže jsme jej nemohly vzít za své alibi. Celý jeden den jsme byly na koupališti, jinak jsme se mu nepřizpůsobovaly.“

Berete turnaj také jako možnost, jak si zahrát s českými celky, které jsou přeci jen o něco dál ve vývoji?
„Určitě, je vidět, že Česko je o mnoho dále než my na Slovensku. Každý rok se úroveň turnaje, tedy českých týmů zvyšuje a také my si tedy na Oravu odvážíme víc a víc zkušeností.“

České fanoušky bude určitě zajímat, jak velký vliv na vás má Denisa Ferenčíková.
„Veliký! Denisa hraje už dva roky ve Vítkovicích a do našeho týmu přinesla zkušenosti, pohodu a nadhled, které v Česku získala. Také z toho je vidět, že jste florbalově úplně jinde. Je pro nás radost si s ní zahrát.“

Hráči silných týmů na turnajích často říkají, že pro ně turnaje začínají až v pozdějších fázích. Jak to máš ty?
„Stejně. Konkrétně u nás je problém v tom, že když máme v uvozovkách slabšího soupeře, po chvíli se přizpůsobíme jeho hře a trápíme se s ním, ačkoliv na něj herně máme.“

U vašeho týmu je poměrně zvláštní, že i když by třeba ve finále mohli, už dva roky vás nevedou na turnaji trenéři. Proč? Předpokládám, že pak si bere slovo Denisa…
„Je pravda, že Denisa nás víceméně trénuje. Trenéři hrají v Brně amatérskou kategorii, a tak říkali, ať si jdeme zahrát samy, že je to přeci jen turnaj. Nicméně vždy nám před turnajem, potažmo před utkáním něco poradili.“