Extraliga o víkendu zažila velký návrat. Po necelých 4 letech se v ní totiž jako hráčka představila Dana Nesměráková. Bývalá reprezentační kapitánka a dlouholetá opora Crazy girls se zkušenostmi ze švýcarského Zugu opět oblékla dres Liberce. A návrat to byl věru povedený, 3 body v zápase s Olomoucí jí patrně budou stát povinnost upéct něco sladkého do kabiny.

Návrat na palubovky se tak trochu začal rodit už od začátku působení Dany Nesměrákové v roli asistentky trenérky Lenky Bartošové. „Lenka mi to mezi řečí naznačovala od té doby, kdy jsem se rozhodla, že jí pomůžu s trénováním,“ prozradila Nesměráková. „Několikrát jsem si s holkama na tréninku zahrála, když jim někdo chyběl a i ony naznačovaly, že bych to zvládla,“ pokračuje.

Důvody jejího návratu lze rozdělit do dvou rovin. První je zcela praktického rázu. „Máme úzký kádr, holky nechávají na hřišti všechno, logicky ale nejde hrát v nejvyšším tempu celý zápas. Stačí ale, aby si jednotlivě pár střídání odpočinuly a poté do toho zase vlítly,“ osvětluje.

Druhý důvod je pak úzce spjat s hlavní trenérkou Lenkou Bartošovou, se kterou se Nesměráková zná už dobrých 15 let. „Máme stejné myšlení, na florbal se koukáme stejně. Lenka je velmi přísná a důsledná, přípravě na trénink a na zápasy věnuje tolik času, že si to ani nedovedu představit,“ vyzdvihuje zaujetí své kolegyně. „Má skvěle poskládaný tým, také proto jsem si chtěla pod ní zkusit zatrénovat a zahrát,“ prozrazuje Nesměráková.

Její cíle ale dnes nejsou takové jako před lety, přeci jen už myslí jako trenérka. „Nemám ambice hrát první lajnu a rozhodovat zápasy. Stačí mi, když naskočím na těch pár střídání, aby holky nabraly síly a neudělám žádný kiks,“ říká.

V pátek byla Nesměrákové aktivována licence a po zapsání na extraligovou soupisku už nic nebránilo jejímu startu. „Když jsme holkám řekly, že jsem doplněná na soupisku jako hráčka, měly obrovskou radost, až mě to dojalo,“ dělí se o dojmy ze znovupřijetí do hráčské kabiny. Návrat to byl parádní, vždyť proti Olomouci zaznamenala hned 3 body, z toho 2 branky.

Patrně ji tak nemine kulinářská povinnost. „Někdo pronesl, že jestli dám gól, musím holkám upéct nějaký dort,“ směje se. Když se nabídla možnost skórovat, neodmítla ji. „Když jsem volná a nikdo mě neobsadí, přece nebudu váhat,“ nadhodí Nesměráková.

Téměř 4letá pauza útočnici očividně nevadila. „Ani mě nic nepřekvapilo,“ vykládá s tím, že kvalita florbalu za ten čas vzrostla, což má ale logické vysvětlení. „Je to dáno tím, že dorostly a dorůstají hráčky, které začínaly s florbalem mnohem dříve než moje generace. Mají lepší návyky, pohyby, jejich střela je technicky lepší,“ porovnává dnešní hráčky s těmi, které působily v roli florbalových pionýrek.

Znovu zároveň upozornila na skutečnost, kterou na vlastní kůži poznaly všechny legionářky. „Nasazení na tréninku je stále rozhodující a projevuje se to poté v zápasech. V tom jsou velké mezery v porovnání se zahraničím,“ ohlíží se za svým angažmá v Zugu.

O víkendu se v extralize neobjevila na hřišti naposledy. „Uvidíte mě buď na hřišti, nebo na lavičce,“ odpověděla na otázku, zda si ještě zahraje. „Liberec má skvělý tým, patří k nejlepším, v jakém jsem působila. Na hřišti jsem od něj cítila velkou podporu, doufám, že budu prospěšná a nebudu jen do počtu,“ uzavírá Nesměráková.