Na jedné straně suverénní vládce českého ženského florbalu Herbadent, na straně druhé černý kůň extraligy z Děkanky. Repríza posledního finále Poháru ČfbU. Kus společné minulosti. Mohlo to být vzrušující derby. Ale nebylo. Herbadent převálcoval Děkanku jednoznačně 16:0.

Za výší skóre stojí hlavně chyby žlutomodrých. „Dobrou polovinu gólů jsme jim věnovali sami. Oni navíc dokážou potrestat každé polevení v koncentraci,“ posteskl si kouč Děkanky Lukáš Ruda. Do třetí třetiny vystřídal gólmanky, jenže uběhlo pouhých 8 vteřin – a Kateřina Nikodýmová po střele Anet Jarolímové lovila míček z branky také. Jako kdyby hráčky Herbadentu usilovně myslely na charitativní projekt ‚Střílejte na vozíčkáře‘, v němž přihlášené kluby za každý gól přispívají 30 korunami na nový vozík se speciální úpravou na florbal.

Čtvrtinu branek obstarala Kristýna Jílková, jednu z trestného střílení, a podruhé za sebou skončila zápas s bilancí 4+1. V novém ročníku už nasbírala 11 zásahů a střelecký průměr si udržuje těsně pod 4 trefy na zápas!

Její tým i ve třetím utkání sezony překročil hranici 10 branek, za 180 minut jich nasázel 55 (trefil se tedy skoro každé tři minuty)! Tolik nezvládnou jiné celky ani za celou sezonu. „Tři takhle vysoké výsledky za sebou snad ani nepamatuju,“ vzpomínala obránkyně Denisa Billá. „Tu první sezonu v Děkance se nám dařilo hrát skoro každý zápas nad 10 gólů. Úplně nové to není, ale tolik gólů už je extrém,“ podivovala se sama.

Ona, stejně jako řada jejích nynějších spoluhráček z Herbadentu, působila kdysi pod hlavičkou Děkanky. Její tehdejší tým získal tři tituly (mezi své úspěchy je uvádí oba kluby), než drtivá většina hráček i s trenérkami odešla do nově založených Tigers. Teď stanuly proti svým následovnicím v dresu původní Děkanky. „Občas si to lidi pořád pletou, ale je to už úplně jiný tým. Myslím, že zvlášť po tomhle zápase si Děkanku a Tigers už nikdo nesplete,“ smála se Diana Brennerová, která zažila obě éry klubu: tu nedávnou zlatou, i tu nynější, v níž si Děkanka teprve v extralize zvyká.